Shrnutí

V této lekci jste se naučili, že:

• Příkaz if provede svůj blok kódu, jen když je jeho podmínka pravdivá. Podmínka je v kulatých závorkách, blok ve složených závorkách a za ) se nepíše středník.
• O tom, co patří do bloku, rozhodují složené závorky. Odsazení o 4 mezery překladač nepotřebuje, ale vám i ostatním ukazuje, které řádky do bloku patří, a proto ho píšeme vždy. Vždy píšeme i složené závorky, i kolem jediného příkazu.
• else přidává druhou větev, která se provede, když podmínka pravdivá není, a else if přidává další větve s vlastními podmínkami. Program prochází podmínky shora dolů a provede jen první pravdivou, takže záleží na jejich pořadí.
• Porovnávací operátory porovnávají dvě hodnoty: ==, !=, >, <, >= a <=. = přiřazuje hodnotu, kdežto == porovnává. Na tomto webu je if (body = 10) chyba při překladu.
• Díky #include <stdbool.h> máte k dispozici datový typ bool s hodnotami true (pravda) a false (nepravda). Vypisují se pomocí %d jako 1 a 0. Podmínka je v C číslo: porovnání dává 1, nebo 0; 0 znamená nepravdu a každé jiné číslo pravdu. Číslo je sudé, když je cislo % 2 == 0.
• Logické operátory spojují podmínky: && (a zároveň) je pravda, když jsou pravdivé obě části, || (nebo), když je pravdivá aspoň jedna, a ! (negace) obrací pravdu na nepravdu a naopak. Každá část musí být celé porovnání. Závorky podmínky seskupují; bez nich má && přednost před ||.
• Příkaz if může být vnořený v bloku jiného příkazu if. Dva vnořené příkazy if bez else se dají přepsat na jediný s &&.
• switch vybírá podle přesné hodnoty celého čísla nebo znaku: skočí na odpovídající case, break ho ukončí a default zachytí všechno ostatní. Bez break program propadne do dalšího case.

V příští lekci, o cyklech, se naučíte, jak program přimět, aby příkazy opakoval: třeba aby napočítal do sta nebo sečetl celou řadu čísel.