Shrnutí

V této lekci jste se naučili, že:

• Každá proměnná je uložená v paměti a má adresu. &x je adresa proměnné x a %p ji vypíše.
• Ukazatel je proměnná, ve které je uložená adresa: int *p = &x;. Jeho typ říká, na co ukazuje: int *, double *, char *.
• *p je hodnota, na kterou p ukazuje (dereference). Můžete ji číst, printf("%d\n", *p);, i měnit, *p = 20;. Bez hvězdičky p = &y; změní, kam ukazatel ukazuje.
• V deklaraci * vytváří ukazatel. Před ukazatelem získá hodnotu z adresy. Mezi dvěma hodnotami násobí. & a * jsou protiklady.
• Funkce s parametrem typu ukazatel může změnit proměnnou volajícího: void pridej_bonus(int *body, int bonus) zavoláte jako pridej_bonus(&skore, 5). Zapomenutý & ve volání ohlásí překladač jako chybu, zapomenutou hvězdičku uvnitř funkce ale neohlásí nic.
• Přes ukazatele může funkce prohodit dvě proměnné nebo předat víc výsledků najednou (výstupní parametry).
• Název pole je adresa jeho prvního prvku, takže funguje int *p = cisla; i p[1]. Parametr int cisla[] je ukazatel, totéž co int *cisla. Proto funkce mění pole volajícího a potřebuje znát počet jeho prvků.
• NULL je ukazatel, který nikam neukazuje. Funkce, která vrací ukazatel, třeba adresu nalezeného prvku, vrátí NULL, když žádný takový prvek není. Ukazatel, který může být NULL, před použitím zkontrolujte: if (p != NULL). Čtení přes NULL tady zastaví program chybou RuntimeError: unreachable.
• const int *cisla je ukazatel, přes který funkce jen čte. Na text v uvozovkách ukazuje ukazatel const char *: const char *jmeno = "Anna";.

V další lekci, o strukturách, se naučíte seskupit hodnoty, které k sobě patří, třeba jméno žáka a jeho body, do jedné proměnné. Ukazatele se vám budou hodit i tam.