Parametry funkcí

Zatím jsme vytvářeli pouze funkce bez vstupu. Díky parametrům ale můžeme funkci poskytnout různé vstupy a tím ovlivnit její chování.

Parametry uvádíme v závorce za názvem funkce při její definici a v těle funkce je používáme jako normální proměnné. U každého parametru musíme uvést jeho datový typ. Například:

void pozdrav(std::string jmeno) {
    std::cout << "Ahoj, " << jmeno << std::endl;
}
    
pozdrav("Karle"); // Vypíše: Ahoj, Karle
pozdrav("Jano"); // Vypíše: Ahoj, Jano

Tato funkce má jeden parametr: jmeno typu std::string. Když zavoláme funkci pomocí pozdrav("Karle"), tak do parametru jmeno uložíme hodnotu "Karle", kterou potom vypíšeme. Podobně u pozdrav("Jano").

Funkce může mít i více parametrů. Podívejme se na příklad:

void nasobeni(int a, int b) {
    int vysledek = a * b;
    std::cout << vysledek << std::endl;
}

nasobeni(2, 3); // Vypíše: 6
nasobeni(5, 10); // Vypíše: 50

Tento kód definuje funkci nasobeni se dvěma parametry a a b typu int. Funkce vypočítá a vypíše jejich součin. Důležité je si uvědomit, že pořadí v jakém zapíšeme parametry v definici funkce je to samé pořadí, jaké používáme při volání funkce. Jednoduše, při nasobeni(2, 3) se za a dosadí 2 a za b dosadí 3.