JSON

Když otevřete webovou stránku, prohlížeč si o ni řekne serveru. Server je počítač na internetu, který má uložené soubory webu a posílá je každému, kdo o ně požádá. Nejdřív pošle index.html a pak styly, obrázky a skripty, které stránka potřebuje.

O něco si může serveru říct i skript na stránce: ne o celou stránku, jen o data. E-shop si řekne o zboží, chat o nové zprávy, aplikace s počasím o předpověď. Stránka zůstává stejná a mění se jen data. Proto může jedna stránka ukázat tisíce různých výrobků.

Data cestují jako text, nejčastěji ve formátu JSON (zkratka JavaScript Object Notation, čte se „džejsn“). Soubory s daty v JSON mají příponu .json. Takhle vypadá seznam zvířat v malém útulku:

[
    { "jmeno": "Rex", "druh": "pes", "vek": 3, "ockovane": true },
    { "jmeno": "Luna", "druh": "kočka", "vek": 2, "ockovane": false }
]

Vypadá to přesně jako pole objektů v JavaScriptu, odtud ten název. JSON má ale přísnější pravidla:

• Klíče jsou vždy ve dvojitých uvozovkách: "jmeno", ne jmeno.
• Text je také ve dvojitých uvozovkách. Jednoduché uvozovky jako v 'Rex' povolené nejsou.
• Za poslední položkou pole ani za poslední vlastností objektu není čárka.
• Nejsou v něm komentáře, proměnné ani funkce. Hodnoty jsou text, čísla, true, false, null, pole a objekty.

Stačí jediná chyba a prohlížeč soubor nepřečte vůbec. V konzoli pak ohlásí chybu SyntaxError, která říká, kde se zasekl: řádek a sloupec, nebo text kolem chyby.

Cvičení skutečný server nemají, ale náhled se jako server chová: skript si může říct o kterýkoli soubor cvičení a za malou chvíli ho dostane, jako by přišel ze serveru na internetu. V tomto cvičení je skript hotový: řekne si o zvirata.json a zvířata ukáže v seznamu. Jak to dělá, uvidíte o dvě cvičení dál. Teď budete pracovat jen s daty v souboru zvirata.json.